Roselyne ve filmu a ohlasy v médiích

Festival tanečních filmů uvedl v online premiéře 11. února 2021 autorské sólo Cécile Da Costa Roselyne převedené do formátu dance for camera. Režie filmu se ujala Tereza Vejvodová, která má s tvorbou tanečních filmů zkušenosti – natočila např. autorský snímek Delimination s Markétou Jandovou v hlavní roli.

Film Roselyne byl uveden společně s druhým tanečním filmem Dark Horse – choreografie Lenky Vagnerové s Fanny Barrouquére v hlavní roli. Celý proces z Londýna mentorsky zaštítil David Hinton, legenda žánru tanečního filmu a dlouhodobý spolupracovník FTF.

Filmová premiéra byla úspěšná nejen divácky, ale dočkala se také kladných hodnocení ze strany odborné kritiky.

Z natáčení filmu Roselyne. Foto: Aleš Král

Roselyne je velmi osobní a tematicky nadčasové autorské dílo kombinující estetický, stylizovaný pohybový projev se slovem a zpěvem. Cécile Da Costa v něm odhaluje pocity ženy, samotné a bloudící v roztroušených myšlenkách, marně si vzpomínající na život, který možná kdysi žila, anebo možná ne. Hledá jistoty, jež by jí poskytly alespoň zdánlivou oporu ve světě existujícím mimo ni, v němž sama sebe nepoznává. Nevyzpytatelnost nemoci stáří je smutný a zároveň děsivý pocit, ve kterém strach neživí obava o život, ale prázdnota čekajícího nekonečna.”
Zuzana Smugalová: Roselyne, Dark Horse – osobní ztráty a nálezy v nových tanečních filmech. Taneční aktuality, 19. února 2021

Původní scénická verze se dočkala pozitivních kritických ohlasů, a možná právě proto bylo napínavé, jak se s tím režisérka nynější filmové verze Tereza Vejvodová vypořádá. Na snímku je patrné, že se spolu s choreografkou ponořily hluboko do původního tématu a snažily se najít podstatu původního sdělení, kterou by mohly komunikovat filmovou řečí. Vznikl artefakt vysoké hodnoty. Režisérce se totiž podařilo vyhmátnout gros díky pečlivé práci s načasováním, střihem i detailem.
Práce s detaily hraje zásadní roli; ať už je to rozostřený obraz při rychlých pohybech, prostřihy na zalesněnou krajinu nebo zdeformované, téměř nečitelné zrcadlení siluety tanečnice, vše zde do sebe zapadá a působivě promlouvá o osobnosti Roselyne. Ačkoliv je česká taneční kinematografie v plenkách, Roselyne udává poměrně jasný směr a představuje hodnotný příspěvek na poli tohoto prosazujícího se žánru.

Josef Bartoš: Taneční filmy jako produkt dnešní doby: Roselyne na Černém koni. Art.ceskatelevize.cz, 25. února 2021


“Tanečnica Cécile Da Costa nám vo filme svoju Roselyne ukazuje v jednofarebnej „miestnosti“, ktorá pripomína pôvodný scénický black box a je v nej prítomný iba gauč a jedna rastlina v črepníku. V inscenácii si kvetinou po celý čas zakrýva tvár, ktorú neukazuje ani vo filme. Tu už však rastlina nie je neoddeliteľnou súčasťou jej tela, nášmu pohľadu sa tanečnica vyhýba aj filmovým detailom – často sú snímané len časti jej tela alebo tancujúca postava otočená chrbtom. Jej pohyb je civilný a ovplyvnený snahou splývať s interiérom, čím neistá Roselyne akoby neustále ospravedlňuje svoju prítomnosť na scéne.
Simona Baková: Filmová identita tanečného sóla, MLOKi, 3. března 2021