BOI

BOI

Tanec, fyzické divadlo, slovenské lidové písně. Přechod dospívání chlapce v muže. Jaké je dnes místo muže ve společnosti? Vítězný projekt Esence tance 2014.

Žijeme v době, kdy se rozpadá celý dosavadní tradiční systém.

Kdysi byla silná tělesná schránka zárukou jistoty a stability. Znakem, že se muž dokáže postarat o rodinu. Být lovcem, bojovníkem i ochráncem. Jaké je dnes místo muže ve společnosti? Fůze tance a tradičních lidových písní z různých regionů Slovenska rámovaná otázkami a odpověďmi na to, co je „mužské“.

Vítězný projekt Esence tance 2014.

Každý mladý muž na své cestě životem hledá svůj vzor.

Vzor, který mu pomůže nalézt jeho místo ve společnosti. Toto hledání není možná vědomé, ale je spíše vrozeným instinktem pozorování a napodobování. Zdá se to pro něj být těžkým úkolem, vzor totiž není přítomen. Muž/otec není doma, nemá čas, možná ani neexistuje. Což však přežití nepodmiňuje, protože jsou i jiné vzory, je matka, je žena, jsou přátelé a známí, existuje internet i jiná média. Vzorů je všude přece spousta.

Plní ale ta všeobecná očekávání? Očekávání o představě muže? „Pravého muže”? Jaký má vlastně být…? Kdo může zhodnotit, jestli se mu povedlo být pravým mužem?   

Matěj Matějka v produkci ProFitArt - inscenace BOI

Premiéra: 27. duben 2016

Režie: Matěj Matějka (SK/PL)
Choreografie: Martin Talaga (SK/CZ)
Scénografie: Agnieszka Pátá
Hudební aranžmá: Katarina Kalivodová (CZ/SK), Cécile da Costa (FR/CZ)
Světelný design: Karel Šimek, Mikoláš Holba, Janka Galkó (HU)
Zvukový design: Andrey Shvetsov (RU)
Producent: ProFitArt
Koproducent: ROXY NoD, Záhrada (SK), Pro-Progressione (HU), Studio Matějka (PL)
Projekt podpořili: Visegrad Fund, Hlavní město Praha, Česká Centra, Švandovo divadlo

Účinkují: Martin Talaga, Katarina Kalivodová, Cécile da Costa, Kateřina Eva Lanči 

„Tvůrci vystihli a velmi zřetelně interpretují pocity, které se odehrávají v mysli a těle adolescenta (včetně přítomnosti oidipovského archetypu a nezbytné autoerotiky) a kombinují je s “doslovně” pojatými situacemi. Boy – tanečník Martin Talaga – podstoupí nejokatější pseudorituály, které naše doba nabízí v podobě sprejerství, opilosti, diskotéky nebo lehké dívky. A do toho se míchá tradice společných rodinných večeří, zasnoubení, svatby. Jednoduché dudy, které hrdina zkoumá a jejichž prostřednictvím nabírá dech a hledá vlastní melodii, symbolizují prapůvodní vzor. Z jedné strany ho podporují nápěvy slovenských lidových písní a etnické bubnování, z druhé útočí módní angličtina nebo rap.” 

(Veronika Boušová, Divadelní noviny, 12. květen 2016)

„Spojení lidové hudby a současného tance je funkční a jde skutečně o přirozené řešení, žádná násilná implementace folklóru tam, kam nepatří, ani citace v pohybu z celku nijak neční. Od počátku v této souvislosti zaujmou diváka dudy, které na scéně po celou dobu představení slouží jako rekvizita – pro choreografa jsou pojítkem tradičního a současného, jsou atributem, jehož se v závěru chopí a v posledních vteřinách začne na ně hrát. V tomto směru mohou také představovat onu dospělost, které se snažil po celou hodinu dosáhnout.“ 

(Lucie Kocourková, Opera Plus, 29. duben 2016)