Daleká cesta za blízkým domovem. Možná, že domov je všude tam, kde jsme my.
Autorský projekt Dominiky Špalkové a Báry Ungerové pro rodiny s dětmi od čtyř let.
Daleká cesta za blízkým domovem.
Možná, že domov je všude tam, kde jsme my.
Projekt vstupující do krajiny i tradice.
Expedice za podstatou toho, co dělá domov domovem.
Autorské představení Dominiky Špalkové a Báry Ungerové pro rodiny s dětmi se odehrává ve speciálně upraveném karavanu, který je zároveň výtvarnou instalací.
Dominika: Doma je pro mě vroucí voda v konvici a puštěné rádio.
Bára: Doma je pro mě chleba s máslem.
A co je pro vás doma?
Hledaly jsme odpověď na otázku, co je vlastně domov a co ho tvoří. Vydaly jsme se na cesty, které vedly daleko na sever od našich domovů – mezi sopky a lišejníky na Island a až k Sámům a sobům na sever Norska.
Instagramová stránka projektu.
Aktuální informace na Facebooku a Instagramu ProFitArtu.
Je domov místo, nebo pocit?
A mají i nomádi doma?
A mají i domádi noma?
Moetivi Karavan.
MO = doma
MOE = vzorek, ornament
TIVI = opakování, rytmus
OET = chyba, výjimka
Inspirovaly jsme se krajinou, rytmem, setkáváním se s lidmi a jejich příběhy. Skládaly jsme, rozkládaly a zase skládaly střípky ze vzpomínek, pocitů, zvuků, barev, tvarů, ornamentů, předmětů, chutí a vůní. Našly jsme tak důvěrně známé motivy, které se opakují napříč časem i prostorem. Tento obraz kaleidoskopu jsme nakonec otiskly do naší inscenace Moetivi Karavan.
Ideu představení o domově jsme sdílely s dalšími skupinami umělců na Islandu a v Norsku, a paralelně tak vznikly další dvě autorské inscenace. S našimi jedinečně pojatými pojízdnými domovy se za vámi vydáváme v projektu Moetivi Karavan.
VHODNÉ PRO DĚTI OD ČTYŘ LET.
Premiéra: 21. června 2022
Autorky a performerky: Dominika Špalková a Bára Ungerová
Autorská spolupráce na začátku cesty: Lucie Dlabolová
Autorská spolupráce na konci cesty: Vendula Tomšů
Design: Barbora Ungerová
Scénografie: Vendula Tomšů
Hudba: Dva, Zrní, Kutya
Zvuk: Ladislav Mirvis Mirvald
Světla: Jiří Pirko Šmirk
Fotodokumentace: Jiřina Šmídová, Barbora Ungerová
Technický support: Jan Unger, Jan Tomšů
Producent: ProFitArt
Partnerské organizace: Arctic Culture Lab (Norsko), Handbendi (Island)
Délka: 40 minut
Podpořili: Fondy EHP – program Kultura, Ministerstvo kultury České republiky, Hlavní město Praha
Recenze
“Uchýlila jsem se tedy na rozdováděný pažit před Drakem a nechala se cestovatelkami Dominikou Špalkovou a Bárou Ungerovou pozvat na nenucenou Expedici k domovu do obytného přívěsu Moetivi Karavan s rozkošným modro-žluto-červeným interiérem a spoustou skrýší s krabičkami se suvenýry z cest. Poetické, atmosférotvorné představení s prvky výtvarné instalace pouhých osm návštěvníků nechá zakusit myšlenku, že pocit domova si uvědomujeme ve chvíli, kdy nám chybí. Bez cest by tedy nebylo domova, stejně jako nemá smysl cestovat, když se nemáme kam vrátit. Domov na kolečkách může být v tom případě jedině výhodou. I s námi se karavan nakonec naoko rozjel, a i když jsme se doopravdy nepohnuli ani o píď, najednou jsme se ocitli na pláži s mušlemi a stánkem s pohledy. A mně konečně došlo: léto je tady!”
Petra Zachatá, Hadrián 3, 26. 6. 2022
“Tak jako letos z kouzelného představení Moetivi Karavan / Expedice k domovu z produkce ProFitArt, který mě v sobotu spolu s dalšími sedmi diváky odvezl na půlhodinovou cestu do Norska a k chorvatskému moři, skrze niž jsem si mohla v duchu připomenout své vlastní cestovatelské zážitky a limitní životní zkušenosti z cesty na Nový Zéland „a zase zpátky“, sama k sobě a ke svému domovu. A to díky minimalistickému herectví Dominiky Špalkové a Báry Ungerové a jejich práci s roztomilými miniaturními loutkami, ale i s předměty denní potřeby, s pohlednicemi, suvenýry a přírodninami z cest a především díky roztomilému, žluto-modře malovanému interiéru útulného karavanu. Bářina cesta do Norska, reflektovaná skrze vzkazy na pohlednicích, zpočátku nadšené představou, že si nese svůj domov na zádech (podobně jako může přemisťovat karavan na kolečkách), a vrcholící steskem po domově vyvolaným pocity nepohodlí, mi vehnala slzy do očí. Jak jen se i mně stýskalo po měkké pohovce, na níž mezitím rodiče nerušeně cestovali se mnou sledujíce televizní dokumenty a brouzdajíce v mapách, zatímco mě postupně požíraly nenasytné muchničky a stěnu stanu, mého jediného domečku, mi prokloval horský papoušek!”
Kateřina Kykalová: Regiony must go on (No. 6). Divadelní noviny, 3. 7. 2022
„Zavřete oči, dejte průchod představám a zkuste si to alespoň pro sebe formulovat. Pro někoho je domov místo, kde si pověsí klobouk, pro jiného místo, kde se automaticky připojuje k Wi-Fi (to je například u nás, neboť švagr je ajťák). Pro dalšího známé vůně, pohodlná postel, plyšáci, vana horké vody. Prostě to, co vzbuzuje libé pocity. A právě do takového domova zvou diváky tyto dvě ženy, z nichž jedna se vydává na cestu, zatímco druhá zůstává, aby mohla přijímat pozdravy z oněch cest a díky hravým symbolům společně s diváky zkoumat interiér karavanu. Nápadů je tu spousta, vždyť Bára Ungerová je kromě performerky, zpěvačky a skladatelky také designerkou. Zkušená dramaturgyně Dominika Špalková vyniká zase schopností všechny ty – mnohdy titěrné – věci rozpohybovat, doslova rozžít, uvést je do souvislostí, z náhody udělat osud a vytvořit radostně hravou a současně trochu tajemnou atmosféru. Inscenace je určená především pro rodiče s dětmi, ale dělá děti i z nás dospělých. Dovoluje nám ponořit se a plout po řece fantazie. Drobnosti, vytahované z tajemných krabiček všeho druhu, jako by nám něco připomínaly. V každé domácnosti se přece najdou podobné ošoupané a používáním deformované krabičky. Zůstaly nám po babičce či prababičce a objevovat jejich bizarní obsah je stále lákavé. Jestliže obě performerky rozžívají střídavě nejen prostor karavanu, ale i jeho okolí, teoreticky by nás neměla překvapit ani návštěva soba, ani skutečnost, že karavan se na závěr rozjede (i když jen díky divadelnímu triku), abychom se zastavili až u moře na pravé havajské party. A vlastně vůbec nevadí, že jsme jen na náplavce u Rašínova nábřeží a trochu krápe.”
Jana Soprová: Mezi Čechy domov můj (No. 1). Divadelní noviny, 22. 9. 2022
